MORTALIUM ANIMOS (úryvky) 2.část
Ježíš Kristus poslal své apoštoly do celého světa, ABY HLÁSALI EVANGELIUM VŠEM NÁRODŮM, A ABY NEUPADLI NIKDY DO BLUDU, DAL JIM DUCHA SVATÉHO ZA UČITELE veškeré Pravdy (Jan 16,13). COŽ VYSCHLO TOTO APOŠTOLSKÉ UČENÍ NEBO MOHLO SE NĚKDY V CÍRKVI ZATEMNIT, KDYŽ JE PŘECE ŘÍZENA A ZACHOVÁVÁNA BOHEM SAMÝM?
A když náš Vykupitel jasně řekl, že EVANGELIUM NENÍ URČENO JEN PRO DOBU APOŠTOLSKOU, ALE PRO VŠECHNY BUDOUCÍ VĚKY, MOHL SE PAK PŘEDMĚT VÍRY BĚHEM ČASU TAK ZATEMNIT A STÁT NEJISTÝM, ŽE SE DNES MUSÍ TOLEROVAT VŠECHNA NAVZÁJEM ODPORUJÍCÍ SI MÍNĚNÍ? Kdyby to byla pravda, muselo by se také říci, že seslání Ducha Svatého na apoštoly, JEHO NEUSTÁLÉ TRVÁNÍ V CÍRKVI , JAKOŽ I KÁZÁNÍ SPASITELOVO, UŽ OD MNOHA STALETÍ ZTRATILY SÍLU A UŽITEČNOST.
AVŠAK TVRDIT NĚCO TAKOVÉHO BY BYLO
ROUHÁNÍ.
Dále NEPŘEDKLÁDALA UČENÍ EVANGELIA JASNĚ A NEPORUŠENĚ A KDYBY NEBYLA CHRÁNĚNA VŠEHO NEBEZPEČÍ OMYLU.
Proto se daleko od Pravdy vzdaluje ten, kdo sice uznává existenci pokladu Pravdy na tomto světě, při tom se však domnívá, že tuto pravdu je nutno těžko hledat tak dlouhým studiem a disputováním, že by lidský život sotva stačil na to, aby ji člověk našel a osvojil si ji. Jako kdyby DOBROTIVÝ BŮH PROMLUVIL ÚSTY SVÝCH PROROKŮ A SVÉHO JEDNOROZENÉHO SYNA tak, aby jen několik málo lidí a teprve v pokročilém věku, poznalo pravdu Jím zjevenou a nikoliv TAK, ABY MRAVNÍ NAUKA, KTEROU LIDU UKLÁDÁ, JIM BYLA VŮDČÍ HVĚZDOU PO CELÝ ŽIVOT. Všekřesťané jsou snad ve svých snahách o sjednocení církví vedeni ušlechtilou snahou podporovat lásku mezi křesťany.
ALE JAK JE MOŽNÁ LÁSKA NA ÚKOR VÍRY ?
Víme přece všichni, že to byl právě Jan, apoštol lásky, jehož evangelium jest jakoby ZJEVENÍ TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA, KTERÝM SVÝM UČEDNÍKŮM NEUSTÁLE VŠTĚPOVAL NOVÉ PŘIKÁZÁNÍ „MILUJTE SE VE SPOLEK“, který přísně zakazoval pěstovat styky s těmi, kteří nevyznávali celé a neporušené učení Kristovo. „Příjde-li k vám někdo a nepřináší-li toto učení, pak ho nepřijímejte do svého domu a nepozdravujte se s ním.“ (2 Jan 11)
PONĚVADŽ TEDY LÁSKA SPOČÍVÁ NA ZÁKLADĚ NEPORUŠENÉ A UPŘÍMNÉ VÍRY, MUSÍ UČEDNÍCI KRISTOVI BÝTI NAVZÁJEM SPOJENI SVAZKEM JEDNOTY VÍRY.
Jak je tedy vůbec možno představit si nějaký křesťanský svaz, jehož členové by si i ve věcech víry zachovávali své vlastní názory, odporující názorům ostatních? Kdyby na příklad jedni pokládali POSVÁTNOU TRADICI ZA PRAVÝ PRAMEN VÍRY, a ostatní by tuto pravdivost popírali? Nebo kdyby jedni pokládali CÍRKEVNÍ HIERARCHII BISKUPŮ, KNĚŽÍ A JÁHNŮ ZA INSTITUCI BOHEM ZŘÍZENOU a ostatní by tvrdili, že hierarchie byla teprve postupně zaváděna podle místních a dobových potřeb? Kdyby jedni uctívali v Nejsvětější Svátosti oltářní Krista, KTERÝ JE TAM SKUTEČNĚ PŘÍTOMEN v důsledku podivuhodné změny chleba a vína, která se nazývá přepodstatnění, a jiní by tvrdili, že Kristus je tam přítomen jen skrze víru nebo znamení a v síle svátosti. KDYBY JEDNI POKLÁDALI EUCHARISTII ZA SVÁTOST A SOUČASNĚ ZA OBĚŤ A JINÍ BY V NÍ SPATŘOVALI JEN VZPOMÍNKU NA POSLEDNÍ VEČEŘI PÁNĚ A JEHO PAMÁTKU. Kdyby jedni pokládali za dobré a spasitelné vzývati svaté, kralující s Kristem, PŘEDEVŠÍM MATKU BOŽÍ PANNU MARII A CTÍT JEJICH OBRAZY, JINÍ BY PAK ZAVRHOVALI TENTO KULT jakožto nesrovnávající se s úctou k Prostředníku mezi Bohem a lidmi (srov. 1 Tim. 2,5), k Ježíši Kristu.
NELZE SI PŘEDSTAVIT, JAK BY SE DALA V TOMTO ZMATKU NÁZORŮ UROVNAT CESTA K JEDNOTÊ CÍRKVE, PROTOŽE TATO JEDNOTA NEMŮŽE VZNIKNOUT JINAK NEŽ Z JEDNOHO UČITELSKÉHO ÚŘADU, JEDNOHO PRAVIDLA VÍRY A Z JEDNÉ VÍRY V KRISTA.
V otázkách víry je dále NAPROSTO NEVHODNÉ ROZLIŠOVÁNÍ MEZI TAK ZVANÝMI „ZÁKLADNÍMI“ a „nikoliv základními“ BODY VÍRY, jako by jedny musely býti přijaty ode všech, kdežto přijetí druhých by bylo ponecháno volnému uvážení věřících. Formální příčinou nadpřirozené ctnosti víry jest totiž AUTORITA ZJEVUJÍCÍHO SE BOHA, KTERÁ NEPŘIPOUŠTÍ ŽÁDNÉ TAKOVÉ ROZLIŠOVÁNÍ.
Proto PRAVÍ UČEDNÍCI KRISTOVI PŘIJÍMAJÍ SE STEJNOU VÍROU TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE I ČLÁNEK VÍRY O NEPOSKVRNĚNÉM POČETÍ MATKY BOŽÍ A VĚŘÍ VE VTĚLENÍ NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA STEJNĚ JAKO PAPEŽSKOU NEOMYLNOST, JAK BYLA DEFINOVÁNA NA I. VATIKÁNSKÉM KONCILU. I když tyto pravdy byly slavnostně definovány
v různých dobách, některé dokonce nedávno, přece MUSEJÍ BÝTI VŠECHNY STEJNĚ A VĚRNĚ PŘIJÍMÁNY. COŽ JE VŠECHNY NEZJEVIL BŮH? UČITE,LSKÝ ÚŘAD CÍRKVE, KTERÝ BYL BOŽSKÝM ÚRADKEM ZŘÍZEN na této zemi,
ABY ZJEVENÉ PRAVDY ZŮSTALY STÁLE NEZMĚNĚNĚ ZACHOVÁNY A SNADNO A BEZPEČNĚ MOHLY BÝTI OD LIDÍ POZNÁVÁNY,
jest ovšem denně vykonáván od papeže a biskupů s ním spojených. KDYŽ JE ALE NUTNO ÚČINNĚJI VYSTOUPIT PROTI ÚTOKŮM BLUDAŘŮ nebo JASNĚJI a hlouběji VYLOŽIT VĚŘÍCÍM NĚKTERÉ BODY NAUKY, pak JE POVINNOSTÍ UČITELSKÉHO ÚŘADU CÍRKVE PŘISTOUPIT K SLAVNOSTNÍ DEFINICI TÉTO NAUKY.
Tímto mimořádným výkonem učitelského úřadu SE NIC NOVÉHO NEVYMÝŠLÍ, ANI SE NIC NOVÉHO NEPŘIDÁVÁ K SOUHRNU PRAVD , KTERÉ JSOU V POKLADU ZJEVENÍ, SVĚŘENÉM CÍRKVI OD BOHA, obsaženy alespoň zavinutě. Takto se POUZE OBJASŇUJÍ PRAVDY které se dosud mnohým mohly zdát JEŠTĚ NEJASNÉ NEBO se předkládají k věření pravdy PŘED TÍM OD MNOHÝCH NAPADANÉ.
Iveta Leharová
· pred 19 hodinami
Príbeh o Ríme - Marián Kuffa